Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ptakopysk podivný

25. 9. 2007

Ptakopysk podivný je malý savec, vyskytující se ve východní části Austrálie, je to jeden z pěti žijících ptakořitných, jediných savců, kteří kladou vejce, místo aby rodili živá mláďata. Je to jediný reprezentant čeledi ptakopyskovitých.Obrazek

Ptakopysk se ve volné přírodě dožívá věku 16 let, nejstarší pozorovaný jedinec přežil o rok déle. V zajetí se však nepodařilo chovat ptakopyska déle než 6 let. Fyziologie ptakopyska je unikátní. Jeho metabolismus je v porovnání s ostatními savci pozoruhodně nízký, s průměrnou tělesnou teplotou okolo 32 °C místo běžných 38 °C pro placentální savce. Tělo a široký plochý ocas ptakopyska jsou pokryty hnědou kožešinou. Nohy má opatřeny plovací blánou a jeho velký “gumový” čenich připomíná spíše než nějakého jiného savce, kachnu. Hmotnost se pohybuje od jednoho kilogramu až lehce přes dva kilogramy. Tělo je dlouhé 30 až 40 centimetrů, ocas je dlouhý 10 až 15 cm u samců, a 8 až 13 cm u samic. Samci jsou přibližně o třetinu větší než samičky. Zajímavé je, že v různých regionech je průměrná velikost značně odlišná, ačkoliv se nezdá, že by se tato vlastnost vztahovala k nějakému klimatickému pravidlu.

Mladí ptakopyskové mají trojhroté stoličky, což je jeden z charakteristických znaků savců. Dospělý jedinec nemá zuby. Ptakopysk má nezvyklé rozestavení kostí v ramenním kostním pletenci, včetně jeho “meziklíční” kosti , která je běžná spíše pro plazy či obojživelníky a u žádného jiného savce ji nenajdeme. S plazy má ještě další společný znak, podobné držení těla. Nohy má po straně těla, nikoliv pod ním.

Samci ptakopyska mají jedovaté ostruhy na zadních nohách, které používají v neurvalých územních bitvách a bojích proti svým sokům. Jed není pro člověka smrtelný, ale způsobuje nesnesitelnou bolest a otoky, které můžou vytrvat i po několik měsíců. Jed může být smrtící pro psy

Ptakopysk je noční a obojživelný živočich, obývá malé vodní toky a řeky od chladných tasmánských vysočin a Australských Alp až po tropické deštné pralesy pobřežního Queenslandu. Ve vnitrozemí není jejich rozmístění příliš dobře známo. Obrazek

Ptakopysk je výtečný plavec a většinu času tráví ve vodě. Když plave, od ostatních australských savců ho lze rozeznat podle toho, že nad hladinou nejsou vidět uši. Při plavání má oči pevně zavřené a plně se spoléhá na zbylé smysly. Všechny čtyři nohy ptakopyska jsou opatřeny plovacími blánami. Zabírá předními tlapami, ocas a zadní nohy slouží pouze ke kormidlování.

Ptakopysk je masožravec. Krmí se převážně červy a larvami hmyzu a sladkovodními raky, které vydoluje z říčního dna zobákem, nebo je chytne při plavání. Jeho zobák je velmi citlivý. Díky němu může lovit potravu, aniž by používal zrak. Je to jeden z mála savců, kteří mají elektrocitlivý smysl: je schopen najít kořist na základě rozpoznání slabého elektrického pole, které vysílá každý živočich. Tento smysl má ptakopysk nejvyvinutější ze všech savců.

Když není ve vodě, uchýlí se ptakopysk do krátké, rovné nory

a menší domácí zvířata.Pro člověka je hlavním symptomem otravy okamžitá mučivá bolest. Okolo zranění se rychle vytvoří otok a postupně se rozšíří po celé postižené končetině. Informace z případových studií otravy i z klinicky nedokumentovaných zdrojů ukazují, že bolest se rozvine v dlouhotrvající hyperalgézii, která přetrvá několik dní nebo i měsíců. oválného průřezu. Nora se téměř vždy nachází u břehu řeky kousek nad hladinou, velmi často je skrytá pod ochrannou spletí kořenů. Pro výchovu mladých vykope samička daleko větší a komplikovanější noru, až 20 metrů dlouhou, která je v pravidelných intervalech přehrazena ucpávkou. Na konci tunelu založí hnízdo, v němž jako podklad používá rákosí. Jako všichni ptakořitní ptakopysk nerodí živá mláďata, ale snáší vejce v hnízdě. Samice ptakopyska snáší během pozdní zimy či začátkem léta několik blanitých vajec (obvykle dva až tři kusy). Vejce se na první pohled podobají kožovitým zárodkům hadů a ještěrů. Po asi desetidenní inkubaci se malá holá mláďata přichytí na matku, během této doby neopouští bezpečí nory, neloví. Stejně jako u ostatních savců produkuje matka pro mladé mléko. Ptakopysk však nemá mléčné bradavkyObrazek, ale vylučuje mléko skrz póry ve své kůži. Mláďata sají mléko z břicha matky ležící na zádech. Samec o mláďata nepečuje.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

A já myslel, že je to vejcorodec !!!

(Jenda.Star, 5. 3. 2010 12:54)

ptakopysk

(katka, 29. 5. 2009 20:22)

Ptakopysk je dokonalé zvíře. Jak to vím?? jsem totiž expert na ptakopyska!!

je to milé zvíře

(martinka, 13. 5. 2009 16:08)

jedno z milých zvířátek

ptakopysk podivý

(terka, 16. 3. 2009 19:40)

je to hezke

dddd

(ddddd, 4. 3. 2009 15:37)

to je dobry

Ptakopiskové a jejich okolí

(Mirek, 5. 1. 2009 15:50)

Ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus) je malý savec endemický pro východní část Austrálie, jeden z pěti žijících ptakořitných, jediných savců, kteří kladou vejce, místo aby rodili živá mláďata (zbylé čtyři druhy jsou z čeledi ježurovitých). Je to jediný reprezentant čeledi ptakopyskovitých (Ornithorhynchidae) a rodu Ornithorhynchus, nicméně bylo nalezeno několik fosilních příbuzných, z nichž někteří patří taktéž do rodu Ornithorhynchus.

Vědecké jméno Ornithorhynchus v řečtině doslova znamená 'ptačí nos' a anatinus je výraz pro 'kachnu'. Ptakopysk se ve volné přírodě dožívá věku 16 let, nejstarší pozorovaný jedinec přežil o rok déle. V zajetí se však nepodařilo chovat ptakopyska déle než 6 let, obvykle hyne mnohem dříve.

ahoj

(jak je, 3. 11. 2008 18:43)

je to velmi zajímavé zvíře

on je kráásný

(barbora, 29. 3. 2008 15:26)

on je mooc krásný



 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA